Přeskočit na obsah

Alexander Hackenschmied

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alexander Hackenschmied
Narození17. prosince 1907
Linec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. července 2004 (ve věku 96 let)
New York
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Povolánífilmový režisér, fotograf, herec, střihač, kameraman, režisér, kameraman, publicista, dokumentarista, filmový kritik, filmová profese a filmový dokumentarista
Manžel(ka)Maya Deren (1942–1947)
Hella Hammid (od 1948)
DětiTino Martin Hammid
PříbuzníHelena Šmahelová (sestřenice)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexander Hackenschmied, pseudonym Hammid, narozen jako Alexander Siegfried Georg Smahel (17. prosince 1907 Linec[1] – 26. července 2004 New York) byl český filmový dokumentarista, kameraman, režisér, fotograf a publicista, který patřil k nejvýznamnějším osobnostem české filmové a fotografické avantgardy.

Je jedním z mála českých držitelů ceny americké filmové akademie Oscar za film Žít! (To Be Alive!).

Objevná je i jeho fotografická práce, zhodnocená teprve nedávno, kde rukopis byl ovlivněn jeho kameramanskou zkušeností a vyznačoval se formální čistotou.

Podle souborné výstavy s titulem Nová fotografie, kterou Hackenschmied po vzoru expozice Film und Foto ve Stuttgartu (1929) uspořádal v roce 1930 v Aventinské mansardě a kde shromáždil avantgardní fotografy různých generací, bývá se spoluvystavujícími přáteli Ladislavem Emilem Berkou a Jiřím Lehovcem přiřazován k tzv. Aventinskému triu.[2][3]

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako nemanželské dítě v rakouském Linci, od útlého dětství však vyrůstal v Praze-Karlíně a Libni. Matka Božena Šmahelová (23. prosince 1881 Chrudim[4] – 12. listopadu 1982 New York) byla učitelkou hudby, později od roku 1928 pracovala v časopise Pestrý týden jako redaktorka. Za Sašova otce Františka Hackenschmieda (1874 Příbram-Březové Hory –1951), profesora na Obchodní akademii v Praze-Karlíně, se matka provdala až po jeho narození 22. února 1908 v Praze v kostele sv. Ludmily; manželství bylo rozvedeno v roce 1918 (poté si František Hackenschmied změnil příjmení na Horral).[5][6]

Alexander od roku 1919 navštěvoval gymnázium v Libni, poté pokračoval v Karlíně, kde na reálném gymnáziu maturoval v roce 1927. Následná studia na fakultě architektury ČVUT nedokončil a chtěl přestoupit na Univerzitu Karlovu, kde navštěvoval přednášky dějin umění.

První fotoaparát zn. Voitgländer 6 x 9 dostal ve svých dvanácti letech od strýce, o tři roky později již používal kameru na formát 9 x 12 cm. Nejaktivněji fotografoval mezi lety 1928–1932, později fotografii prolínal s filmem, až se filmu věnoval výhradně. Z přelomu 30. a 40. let pocházejí snímky z Paříže, USA a portréty manželky Mayi.[7]

Jeho přínosem české avantgardní fotografii se stalo také zorganizování dvou přehlídek fotografie v Aventinu (1930 a 1931), které byly inspirovány výstavou Film und Foto ve Stuttgartu v roce 1929 a kde představil fotografy starší i mladší generace.[2]

Na počátku 30. let 20. století, kdy byl propagátorem světových avantgardních hnutí ve filmu, uspořádal jednu z prvních projekcí avantgardních filmů v Praze (Týden avantgardního filmu v kině Kotva, 1930–1931), kde uvedl například filmy fotografa a všestranného dadaistického umělce Man Raye.[8]

V letech 1929–1931 přispíval recenzemi filmů do časopisu Pestrý týden, kde působila jeho matka. Od roku 1930 také spolupracoval s periodikem Národní osvobození, dále s aventinským Studiem, Fotografickým obzorem a dalšími. Publikační činnosti se pak věnovat přestal.[7]

V Čechách natočil několik krátkých autorských filmů (Bezúčelná procházka, 1930; Na Pražském hradě, 1931) a spolupracoval jako kameraman, střihač a umělecký poradce na řadě hraných filmů a dokumentů (mj. Erotikon Gustava Machatého, Zem spieva Karla Plicky, Listopad Otakara Vávry).

Od roku 1935 pracoval pro propagační oddělení firmy Baťa ve Zlíně, kde spolupracoval na řadě reklamních a dokumentárních filmů ((např. Silnice zpívá, 1937 v režii Elmara Klose). V roce 1935 se zúčastnil prvního sovětského filmového festivalu v Moskvě; v roce 1936 cestoval s kolegy Ladislavem Koldou, Františkem Pilátem a Elmarem Klosem do USA (New York, Chicago a Los Angeles), aby nakoupili vybavení pro nové filmové studio a během cesty pořídil sérii fotografií. V roce 1937 měl příležitost doprovázet Jana Antonína Baťu na jeho „cestě kolem světa“. Od výpravy se však po zhruba dvou týdnech oddělil a natáčel vlastní materiál na Srí Lance a v Indii. Z tohoto materiálu později Elmar Klos sestříhal tři dokumentární filmy – Chudí lidé, Řeka života a smrti a Vzpomínka na ráj.[5]

V roce 1938 mu byla nabídnuta práce kameramana na dokumentárním filmu Herberta Klina Krize (Crisis) o politické situaci v česko-německém pohraničí. Dokončení filmu v roce 1939 však proběhlo již v USA, kam na začátku roku přes Francii a Anglii emigroval.[8] V roce 1940 pracoval s Klinem v Mexiku na filmu Zapomenutá vesnice, který natočil podle scénáře Johna Steinbecka. V roce 1941 krátce pracoval jako technický poradce pro studio Paramount. V roce 1943 uspořádal samostatnou výstavu fotografií v Pasadena Institute of Art, která byla zahájena v American Contemporary Gallery v Hollywoodu.

Do dějin kinematografie se zapsal především jako autor filmu Meshes of the Afternoon (1943), který natočili ve svém tehdejším domově v kaňonech nad Los Angeles společně se svou tehdejší manželkou Mayou Deren. S tou se seznámil v roce 1942 a po třech měsících známosti s ní uzavřel manželství, které trvalo do roku 1947. V roce 1943 se s ní přestěhoval do New Yorku a usadili se v Grenwich Village. Zmíněný film je dnes uváděn jako iniciační a zároveň nejpodstatnější titul tzv. druhé americké avantgardy. Později spolupracoval jako kameraman a střihač i na dalších filmech Deren. Začal také natáčet filmy pro americké ministerstvo války (US Office of War Informations); jeden z těchto snímků Library of Congress byl v roce 1945 nominován na Oscara v kategorii nejlepší krátký dokumentární film.[9] V roce 1946 získal Hackenschmied americké občanství a své příjmení zkrátil na Hammid, pod nímž vystupoval do konce svého života.

V roce 1948 se podruhé oženil, s fotografkou Hellou Heyman (1921–1992).[7] V roce 1952 se jim narodil syn Tino Martin. S rodinou bydlel v New Yorku na Západní 89. ulici, kde jeho sousedem byl Jiří Voskovec.[5] Od téhož roku začal pracovat jako režisér pro filmové oddělení OSN.[10]

Po roce 1961 začal spolupracovat s F. Thompsonem a jako spolurežisér a střihač vytvořil řadu multiprojekčních a IMAX filmů pro světové výstavy. V roce 1965 obdržel cenu americké filmové akademie Oscar za film Žít! (To Be Alive!) v kategorii krátkometrážních filmů.[11][12][13] Hammid i Thompson odešli do důchodu v roce 1986 a jejich společnost Francis Thompson Inc. ukončila činnost. V témže roce u příležitosti nahrávání hudby k filmu IMAX Na křídle Hammid poprvé po téměř padesáti letech navštívil svou rodnou zemi.

Hammid zemřel ve svém domě v New Yorku v roce 2004.

Příbuzenstvo

[editovat | editovat zdroj]

Jeho syn byl Tino Martin Hammid, fotograf. Jeho sestřenicí byla spisovatelka Helena Šmahelová. Jeho snachou se stala Petra Kosková Hammid, dcera zlínského fotografa Pavla Koska (1944–2014).

Výstavy

[editovat | editovat zdroj]

Samostatné (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • 1997/1998 Sasha Hammid (Alexander Hackenschmied), Czech Center New York, New York
  • 1997 Alexander Hackenschmied, Moravská galerie, Brno (kurátor Antonín Dufek)
  • 1999 Alexander Hackenschmied: Amerika 1935, Zámek, Zlín (úvodní slovo Pavel Dias)
  • 2000 Alexander Hackenschmied: Fotografie, České centrum fotografie, Praha
  • 2000 Alexander Hackenschmied: Fotografie, Galerie umění, Karlovy Vary
  • 2004 Alexander Hackenschmied: Praha - Paris - New York, Ateliér Josefa Sudka, Praha (kurátoři Pavel Dias, Petra K. Hammid, Pavel Vančát)
  • 2004 Alexander Hackenschmied, Galerie Štěpánská 35 / Galerie 35, Praha (kurátoři Pavel Dias, Petra K. Hammid, Pavel Vančát)
  • 2010 Alexander Hackenschmied, Galerie Louvre, Praha (kurátor Pavel Lagner)
  • 2014 Alexandr Hackenschmied aka Sasha Hammid: Kresby a fotografie, Galerie Slováckého muzea, Uherské Hradiště (kurátor Pavel Vančát)
  • 2014 Alexander Hackenschmied: Akvarely, kresby, fotografie, Americké centrum (American center), Praha (kurátoři Petra K. Hammid, Pavel Vančát)
  • 2016 Alexander Hackenschmied aka Sasha Hammid: Drawings and Photographs, Embassy of the Czech Republic, Washington (kurátoři Petra K. Hammid, Pavel Vančát)
  • 2016 Alexander Hackenschmied: Amerika 1936, Alternativa, Kulturní institut, Zlín (kurátor Pavel Dias)
  • 2017 Alexandr Hackenschmied – Mexiko, Zlínský filmový festival, Zlín (kurátor Pavel Dias)
  • 2017 Alexander Hackenschmied: Amerika 1936, Kino Lumière, Bratislava (kurátor Pavel Dias)
  • 2017 Alexandr Hackenschmied – Mexiko, Synagoga na Palmovce, Praha (kurátor Pavel Dias)
  • 2017/2018 Alexandr Hackenschmied − Skromný prorok nových vizí, Artinbox Gallery, Praha (kurátorky Petra K. Hammid, Nadia Rovderová)
  • 2018 Tři osudy: Alén Diviš / Bedřich Grünzweig / Alexander Hackenschmied, Artinbox Gallery, Praha (kurátorky Nadia Rovderová, Eva Heyd, Jolana Havelková)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Knihy, katalogy

[editovat | editovat zdroj]
  • Jaroslav Brož, Alexandr Hackenschmied , předp. Jan Kučera , Praha: Čs. filmový ústav, 1973.
  • Antonín Dufek, Aventinské trio: Ladislav E. Berka, Alexander Hackenschmied, Jiří Lehovec: fotografie 30. let , Brno: Moravská galerie, 1989.
  • Jaroslav Anděl, Alexandr Hackenschmied , Praha: Torst, 2000.
  • Michael Omasta (ed.), Tribute to Sasha , Wien: SYNEMA, 2002.[14]
  • Michael Omasta (ed.), Alexander Hackenschmied: (Bez)účelná procházka, Praha: Casablanca, 2014.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost „Stadtpfarre“ v Linci (Horní Rakousy)
  2. 1 2 DUFEK, Antonín. Fotografie v čase. Brno: Moravská galerie, 2024. ISBN 978-80-7027-377-7. S. 543–544.
  3. ↑ DUFEK, Antonín. Aventinské trio. Brno: Moravská galerie, 1989.
  4. ↑ Matriční záznam o narození a křtu [online]. [cit. 2026-03-28]. Dostupné online.
  5. 1 2 3 BREGANT, Michal. K dopisům Alexandra Hammida [online]. Iluminace.cz [cit. 2026-03-27]. Dostupné online.
  6. ↑ Zápis v matrice oddaných 1908–1909 [online]. [cit. 2026-03-28]. Dostupné online.
  7. 1 2 3 BRYCHNÁČOVÁ, Irena. Alexander Hackenschmied a česká meziválečná fotografie [online]. Brno: Masarykova univerzita [cit. 2026-03-27]. Dostupné online.
  8. 1 2 Životopis A. Hackenschmieda [online]. CSFD.cz [cit. 2026-03-27]. Dostupné online.
  9. ↑ Databáze cen a nominací Oscar [online]. Oscars.org [cit. 2026-03-28]. Dostupné online.
  10. ↑ Archivovaná kopie. hammid.wz.cz [online]. [cit. 2010-04-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-14.
  11. ↑ Novátor ve fotografii a filmu Alexandr Hackenschmied
  12. ↑ Hammid na ČSFD
  13. ↑ Film Žít!/To Be Alive!
  14. ↑ Tribute to Sasha [online]. [cit. 2026-03-28]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alexander_Hackenschmied&oldid=26023827“